DOBRÝ NÁPAD?

Už ani nevím, kde se tenhle nápad v mé hlavě vzal. Myslím, že mi prostě jen chyběl fotbal. Po konci s aktivním hraním má najednou člověk spoustu volného času. Ať už děláte od malička jakýkoliv sport, když je najednou konec, je v člověku takové zvláštní prázdné místo. Když ten sport navíc milujete, jako já fotbal, na čas Vás sice může zabavit prosedět celé víkendy před televizí při jeho sledování nebo si občas zajít třeba na ligu. Mě to ale nestačilo, nebylo to ono. Pořád tomu něco chybělo. 

Vybavuji si, jak po práci stojím doma v ložnici a najednou vyplňuji přihlášku. Jak mě to napadlo už vážně nevím. Možná nějaké erupce na slunci. Jméno, telefon, okres a dávám ODESLAT! Říkám si "No a teď uvidíme, co se bude dít". V břiše mám pověstné motýlky a beru to jako dobré znamení. Znamení, že se těším. Jako kdyby se mi snažily říct, že aniž to tuším, teď začíná něco velkého. Něco, co mě nikdy nenapadlo, že by mě mohlo tak bavit. Jako by se jedním zmáčknutím tlačítka právě spustila horská dráha na pouti, která ale nepřijela jenom na víkend. Horská dráha planá zážitků, emocí a osobního růstu na které můžu jezdit, dokud mě to bude bavit.

Mám v hlavě spoustu scénářů jak by to mohlo vypadat, pro které je základem to, jak vnímám rozhodčí ze dvou pohledů, které do té doby znám. Fanoušek fotbalu a hráč. Ani jeden z nich nemá ale s realitou nic společného. No dobře, tak třeba 20% odhaduji správně, ať nepřeháním. 

Co odhaduji správně? V čem jsem úplně mimo? A co mě třeba absolutně nenapadlo? A proč je rozhodcovství jedna z nejlepších věcí co mě kdy potkala?

Povíme si příště....